🗓 Advent

Advent je období přípravy na Vánoce, které začíná první adventní nedělí a končí na Štědrý den večer, kdy nastupuje doba vánoční. Podle církevních norem připadá první adventní neděle na neděli, která je nejblíže svátku svatého Ondřeje (30. listopadu), tedy vždy mezi 27. listopadem a 3. prosincem. Advent proto trvá 22 až 28 dní, zahrnuje čtyři adventní neděle a v západních církvích jím zároveň začíná nový liturgický rok.

Vznik a historie

Název pochází z latinského adventus – příchod. Doklady o předvánoční přípravě se objevují v 5. a 6. století, nejprve v Ravenně a v Galii, později v Římě. Počet adventních nedělí dlouho kolísal mezi čtyřmi a šesti; římská liturgie se ustálila na čtyřech, zatímco ambroziánský ritus Milánské arcidiecéze slaví šest adventních týdnů dodnes. V Galii měl advent výrazně kající, postní ráz, z něhož se do římské liturgie dostala fialová barva bohoslužebných rouch.

Smysl adventu

Advent má dvojí rozměr: připomíná první příchod Krista, který se narodil v Betlémě, a zároveň obrací pozornost k jeho očekávanému druhému příchodu na konci časů. Církev jej dnes chápe jako čas zbožného a radostného očekávání. Dny od 17. do 24. prosince jsou věnovány bezprostřední přípravě Vánoc.

Tradice a zvyky

Dříve advent znamenal půst a zákaz tanečních zábav. Katolíci chodili časně ráno na roráty, zpívané mše ke cti Panny Marie. Adventní čas protínají svátky oblíbených světců: na Barboru (4. prosince) se řežou třešňové větvičky, které mají do Vánoc rozkvést, v předvečer svátku Mikuláše chodí Mikuláš s andělem a čertem a na Lucii (13. prosince) obcházely domy bíle oděné lucky.

Adventní věnec vymyslel roku 1839 hamburský evangelický teolog Johann Hinrich Wichern pro chudé děti ze svého útulku: na dřevěné kolo upevnil malé červené svíčky pro všední dny a čtyři velké bílé pro neděle. Do českých domácností pronikl věnec se čtyřmi svícemi až ve 20. století. Označení adventních nedělí jako železná, bronzová, stříbrná a zlatá pochází z předvánočního obchodního ruchu a s církevní tradicí nesouvisí.