První letní den

První letní den začíná letním slunovratem, který na severní polokouli připadá na 20. nebo 21. června – nejdelší den a nejkratší noc v roce.

Slunovrat nastává ve chvíli, kdy Slunce dosáhne na obloze nejsevernější polohy vůči nebeskému rovníku a zdánlivě se na okamžik „zastaví“ (odtud latinské solstitium – „stání Slunce“). Od tohoto dne se dny na severní polokouli až do zimního slunovratu postupně zkracují, přestože nejteplejší období léta teprve přichází – tepelná setrvačnost oceánů a atmosféry způsobuje, že vrchol léta nastává až o několik týdnů později.

Letní slunovrat patřil odedávna mezi nejvýznamnější dny v roce – u starých Slovanů se pojil se svátkem Kupadel, keltský svět jej znal jako Litha a dodnes je klíčovým dnem pro novodobé druidy a novopohany, například u Stonehenge.

V českých krajích se k letnímu slunovratu váží zvyky pletení věnců, skákání přes oheň a pouštění věnců po vodě, později částečně splynulé se svatojánskou nocí z 23. na 24. června.