Hana slaví svátek 15. srpna a ve 20. století patřila k vůbec nejoblíbenějším ženským jménům v Česku.

Vznikla jako domácká podoba jména Anna a sdílí s ním stejný hebrejský základ – חַנָּה (Chana), vykládaný jako „milost“ nebo „ta, jíž se dostalo milosti“. Ve Starém zákoně nese tento základ jméno Anna (Chana), matka proroka Samuela, která se dlouho nemohla dočkat potomka a svého syna pak zaslíbila službě v jeruzalémském chrámu. Zajímavou shodou okolností má podobně znějící slovo význam i v jiných, zcela nepříbuzných jazycích – v japonštině znak 花 (hana) znamená „květina“, v arabštině se slovo hana překládá jako „blaženost“ nebo „štěstí“; jde ale jen o náhodnou zvukovou shodu, ne o společný původ.

Přestože vznikla jako zdrobnělina, dnes se běžně zapisuje i uděluje jako samostatné jméno – nosí ho například zpěvačka Hana Zagorová.

Domácky se Haně říká Hanka, Hanička nebo Haninka.