Květnové povstání českého lidu si připomínáme 5. května jako výročí spontánního ozbrojeného povstání proti německým okupantům, které v roce 1945 vypuklo v Praze na sklonku druhé světové války. Jako významný den je 5. květen zapsán v zákoně o státních svátcích.

Povstání odstartovalo v pražských ulicích poté, co Československý rozhlas v dopoledních hodinách 5. května 1945 vyzval občany do zbraně a začal vysílat volání o pomoc; postupně se rozšířilo z Prahy i do dalších měst v Čechách a na Moravě. Povstalci obsadili budovu rozhlasu, telefonní ústřednu i řadu úřadů a na ulicích vyrostly stovky barikád.

Na povstání se aktivně podílelo na 30 tisíc ozbrojených Pražanů a řádově statisíce dalších obyvatel, kteří stavěli barikády nebo pomáhali jinak. SS a wehrmacht reagovaly na povstání tvrdými represáliemi včetně poprav zajatců a ostřelování obytných čtvrtí; ve prospěch povstalců na poslední chvíli zasáhla i První divize Ruské osvobozenecké armády generála Vlasova, která se ale po jednáních s německým velením z Prahy stáhla.

Povstání předznamenalo definitivní konec německé okupace a je připomínáno jako výraz vůle českého národa postavit se na odpor navzdory přesile a riziku. Boje utichly až s příchodem jednotek Rudé armády, která do Prahy dorazila 9. května 1945, dnes připomínaného jako Den vítězství a osvobození od fašismu.

Boje si dodnes připomínají desítky pamětních desek po celé Praze i každoroční pietní akty; centrem vzpomínkových akcí bývá Vítkov a okolí Českého rozhlasu, kde stály klíčové barikády a padly stovky obětí.