Lucie slaví svátek 13. prosince a patří mezi oblíbená česká ženská jména.

Jméno pochází z latinského slova lux – světlo – a vykládá se jako „světlá“ nebo „zářící“. Mužskými protějšky jsou jména Lucián a Lucius.

Patronkou je svatá Lucie ze Syrakus, panna a mučednice z počátku 4. století, uctívaná jako ochránkyně zraku a slepců. Ve Švédsku a dalších severských zemích se na její svátek slaví takzvaný Svátek světel (Luciadagen), písemně doložený už od roku 1780 – dívka v bílém rouchu se svícemi na hlavě v tento den symbolicky přináší světlo do nejtemnějšího období roku.

V českém lidovém prostředí platila Lucie za nebezpečnou noc plnou nadpřirozena – po vsích chodily maskované „Lucky“ v bílém, s bílou tváří a dlouhým nosem, které kontrolovaly, zda hospodyně před Vánoci poctivě upřadly a uklidily. Váže se k ní i pranostika „Lucie noc upije, ale dne nepřidá“, protože podle starého juliánského kalendáře připadal na tento den zimní slunovrat s nejdelší nocí v roce.