Velikonoční pondělí je pohyblivý svátek připadající na pondělí po Božím hodu velikonočním (neděli Zmrtvýchvstání Páně) – jeho datum se každý rok mění podle výpočtu data Velikonoc a spadá vždy mezi 23. březen a 26. duben. V Česku je státním svátkem a dnem pracovního klidu podle zákona č. 245/2000 Sb.

Historie a liturgický význam

Liturgicky se den nazývá Pondělí v oktávu velikonočním, lidově též Červené pondělí. Je druhým dnem osmidenní velikonoční oktávy, během níž křesťané slaví Kristovo vzkříšení jako ústřední událost víry. Ačkoliv jsou si liturgicky všechny dny oktávy rovny, v historii se prosadilo, že dnem pracovního klidu zůstalo jen pondělí – podobně jako u svatodušního pondělí nebo svátku svatého Štěpána po Vánocích.

Lidové zvyky

V českém i slovenském prostředí je pondělí neodmyslitelně spjato s pomlázkou – z vrbových proutků upletenou šlehací pomůckou, se kterou chlapci chodí po koledě a šlehají dívky, aby jim předali jarní svěžest a zdraví. Zvyk je starý – o pomlázce píše již pražský kazatel Konrád Waldhauser ve 14. století. Odměnou za koledu bývají malovaná vajíčka (kraslice) nebo drobné pamlsky. Vedle křesťanského obsahu má den i mnohem starší, předkřesťanské kořeny v jarních rituálech vítání konce zimy.