🗓 Boží tělo

Boží tělo, oficiálně Slavnost Těla a Krve Páně, je katolický svátek úcty k eucharistii. Připadá na čtvrtek po slavnosti Nejsvětější Trojice, tedy 60 dní po Velikonoční neděli; jeho datum se řídí Velikonocemi a vychází mezi 21. květnem a 24. červnem. Navazuje na Zelený čtvrtek, kdy si církev připomíná ustanovení eucharistie při poslední večeři.

Vznik

O zavedení zvláštního svátku usilovala ve 13. století augustiniánka Juliána z Cornillonu u Lutychu. První oslavy povolil lutyšský biskup Robert z Thourotte roku 1246. Papež Urban IV., dříve arciděkan v Lutychu, jej bulou Transiturus de hoc mundo roku 1264 rozšířil na celou církev; podnětem byl podle tradice eucharistický zázrak v italské Bolseně. Bula však po papežově smrti zůstala bez účinku a obecně se svátek prosadil až za Jana XXII. roku 1317. Texty mše a hymny, mezi nimi Pange lingua, se připisují Tomáši Akvinskému.

Smysl

Svátek vyjadřuje víru katolíků, že Kristus je v proměněném chlebu a víně skutečně přítomen. Zatímco Zelený čtvrtek je poznamenán blížícím se utrpením, Boží tělo je slavnostní a radostné.

Procesí

Nejznámějším zvykem je průvod s Nejsvětější svátostí v monstranci, kterou kněz nese pod baldachýnem. Procesí se zastavuje u čtyř ozdobených oltářů, u každého se čte úryvek z jiného evangelia. Před monstrancí jdou slavnostně oblečené družičky a sypou okvětní lístky. První takové průvody se konaly v letech 1265–1275 v Kolíně nad Rýnem. V českých farnostech se slavnost i s procesím často překládá na následující neděli; veřejné průvody ulicemi se v mnoha městech znovu konají od roku 1989.