🗓 Zelený čtvrtek

Zelený čtvrtek je čtvrtek před Velikonoční nedělí, tedy den před Velkým pátkem. Křesťané si připomínají poslední večeři Ježíše s apoštoly, při níž ustanovil eucharistii, i jeho modlitbu v Getsemanské zahradě a zatčení. Večerní mší začíná velikonoční triduum; postní doba podle dnešních liturgických norem končí těsně před ní. Pracovním dnem zůstává, školáci však mají podle vyhlášky č. 16/2005 Sb. velikonoční prázdniny.

Přívlastek „zelený“ nejspíše převzala čeština z němčiny. Podle výkladu, který uvádějí církevní zdroje, vzniklo německé Gründonnerstag (zelený čtvrtek) zkomolením staršího Greindonnerstag, tedy „lkavý, plačtivý čtvrtek“. Se zelenou stravou název původně nesouvisí.

Dopoledne slaví biskup v katedrále s kněžími své diecéze mši, při níž se světí oleje pro celý rok – křižmo, olej katechumenů a olej nemocných – a kněží obnovují své sliby. Večer se ve farních kostelech slouží mše na památku Večeře Páně, při níž může kněz podle Ježíšova příkladu umýt nohy vybraným věřícím. Při zpěvu Gloria zazní zvony naposledy a pak až do velikonoční vigilie mlčí – podle lidového rčení „odlétají do Říma“. Místo nich se ozývají dřevěné řehtačky a klapačky, s nimiž chlapci obcházejí vesnici.

Na stole měla být zelená strava jako symbol jara a zdraví: špenát, kopřivy, polévky z mladých bylin či salát. K snídani se jedly jidáše potřené medem – pečivo z kynutého těsta stočené do tvaru provazu, které připomíná Jidášovu smrt. Hospodáři zasévali, protože práce na poli měla tento den zvláštní požehnání. Pranostika radí: „Na Zelený čtvrtek hrachy zasívej, na Velký pátek se zemí nehýbej.“