Otýlie slaví svátek 28. ledna, v církevním kalendáři pak 13. prosince, a patří mezi vzácnější česká ženská jména germánského původu.

Jméno je ženskou podobou staroněmeckých jmen tvořených kořenem „od“/„ot“ ve významu „majetek“, „blahobyt“ nebo „štěstí“ – stejný kořen nese i jméno Oto. Podle jiného výkladu vzniklo z germánského Othilde spojením slov „ót“ (majetek) a „hilja“ (bojovnice), a vykládá se pak jako „bohatá bojovnice“ nebo „mocná“.

Jméno šíří kult svaté Otýlie z Alsaska (asi 662 – 13. prosince 720), dcery alsaského vévody Adalricha, která se podle legendy narodila slepá – otec to považoval za trest a chtěl ji zabít, matka ji ale zachránila a nechala vychovat v klášteře. Zrak jí měl být zázračně navrácen při křtu, který vykonal řezenský biskup Erhard.

Otýlie se později stala jeptiškou a první abatyší kláštera Hohenburg, který její otec nechal postavit v horách nad Štrasburkem a který dnes jako Mont Sainte-Odile zůstává významným poutním místem. V roce 1807 ji papež Pius VII. prohlásil patronkou Alsaska; pro svůj zázračně navrácený zrak je uctívána i jako patronka nevidomých a lidí s očními chorobami.

Domácky se říká Otka, mezinárodně se jméno objevuje jako francouzská Odile nebo německá Ottilie.