🗓 Bílá sobota

Bílá sobota je sobota před Velikonoční nedělí, poslední den před Božím hodem velikonočním. Připomíná den, kdy Ježíšovo tělo leželo v hrobě, a je druhým dnem velikonočního tridua, které začalo večerem Zeleného čtvrtka a pokračovalo Velkým pátkem.

Latinsky se den nazývá sabbatum sanctum – svatá sobota. České pojmenování se nejčastěji vysvětluje bílými křestními rouchy těch, kdo přijímali křest při velikonoční noci. Jiný výklad je spojuje s lidovým zvykem bílit a uklízet stavení před nedělí Zmrtvýchvstání.

Během dne se nekonají mše; věřící v tichu bdí u Božího hrobu. Druhý vatikánský koncil doporučuje, aby velikonoční půst, povinný na Velký pátek, pokračoval podle možností až do vigilie. Velikonoční vigilie, nejslavnostnější bohoslužba roku, smí začít až po setmění, takže liturgicky už patří k neděli. Začíná svěcením ohně před kostelem, od něhož se zapálí velikonoční svíce – paškál. Následuje chvalozpěv Exsultet a čtení z dějin spásy. Při Gloria se po dvou dnech znovu rozezní zvony a varhany na znamení, že Kristus vstal z mrtvých, a po evangeliu přichází na řadu křest.

V lidové tradici byla Bílá sobota dnem horečné přípravy. Pekly se mazance a beránci, barvila se vajíčka a chlapci pletli pomlázky na Velikonoční pondělí. Obřad svěcení ohně měl i domácí pokračování: oharky z posvěceného ohně si lidé odnášeli domů, zapalovali od nich nový oheň v kamnech a uhlíky či popel rozhazovali na pole, aby dobře rodila. Pranostika praví: „Prší-li v noci na Bílou sobotu, bude málo třešní.“